Personajes
JENŮFA ABUELA ŠTEVA LACA KOSTELNIČKA CAPATAZ KAROLKA JANO |
Joven Aldeana Abuela de Jenůfa Prometido de Jenůfa Hermanastro de Števa Sacristana, Madrastra de Jenůfa Capataz del Molino Sirvienta Pastor |
Soprano Lírica Mezzosoprano Tenor Tenor Lírico Soprano Dramática Barítono Soprano Soprano |
La acción se desarrolla en Moravia (República Checa) a finales del siglo XIX.
(Atardecer. Un molino solitario. Vemos a Jenůfa, Laca y la abuela Buryjovka. Jenůfa permanece
con la mirada fija en la distancia, mientras la abuela se afana en cortar y seleccionar patatas.
Laca, sentado sobre un tronco talado, talla con su navaja el mango de un látigo)
JENŮFA
(para sí)
Už se večer chýlí a Števa se nevrací a Števa se nevrací! Hrůza se na mně věšala po celou noc, a co jsem se rána dočkala, znova! Ó Panno Maria, jestlis mne oslyšela, jestli mi frajera, na vojnu sebrali a svatbu překazili, jestli mi frajera na vojnu sebrali a svatbu překazili, hanba mne dožene k zatraceni duše, k zatraceni duše! Ó Panno Maria, bud'mi milostivá! Ó Panno Maria! |
La tarde avanza y Števa aún no ha vuelto. ˇŠteva aún no ha vuelto! He pasado la noche dominada por un miedo que el amanecer no ha logrado disipar. ˇOh, Virgen María, si no escuchas mi oración y alistan a mi amado impidiendo nuestra boda, si lo alistan impidiendo nuestra boda, la vergüenza me herirá en lo más profundo del alma! ˇLa vergüenza me asaltará en lo más profundo del alma! ˇOh, Virgen María, ten piedad de mí! ˇOh, Virgen María! |
ABUELA
Jenůfa, pořad tě od práce šídla honějí! Mé ruce mají to všecko pokrájet? Ke všemu na to staré oči špatně vidí |
Jenůfa, żes que no puedes dedicarte a tu trabajo? żAcaso tengo que cortarlas todas? Mis ojos no ven ya demasiado bien. |
LACA
(con desprecio)
Vy, stařenko, už tak na všelicos špatně vidíte, už tak na všelicos špatně vidíte. Nerobíte ze mne vždycky, Vždycky jen člověka, kterému se dáte najest, kterému se dáte najest za to mládkovství, najest, za to mládkovství najest? Však já vím, že nejsem váš, váš vlastní vnuk, váš vlastní vnuk! To jste mi pokaždé připamatovaly, pokaždé připamatovaly, když jsem se chlapcisko siré za vámi přikrádal., když jste mazlívaly Števu na klíně, Když jste mazlívaly Števu na klíně a hladily jeho vlasy, že "žluté jak slunečko!" "žluté jak slunečko!" Mne jste si nevšimly a já byl třeba také sirota. Kdybyste mi vyhodily... |
Sí, vieja, hay un montón de cosas que tus ojos ya no ven bien, un montón de cosas que tus ojos ya no ven bien. No me trates constantemente como a quien se alimenta, por trabajar de molinero; como a quien se alimenta por trabajar de molinero. ˇYa sé, ya sé que no soy en realidad tu nieto! Me lo has recordado demasiadas veces; demasiadas veces me lo has recordado. Cuando sólo era un pequeńo huérfano solía acercarme a ti, a ti, cuando acariciabas a Števa en tu regazo, cuando le acariciabas en tu regazo, admirando sus cabellos que, según tú, eran "dorados como el sol", "dorados como el sol", Jamás te fijabas en mí, pero yo también era huérfano ˇojalá me hubieras echado... |
JENŮFA
Laco, vždy tak neuctivo k stařence mluvíš! |
ˇLaca! żPor qué hablas siempre así a la abuela? |
...těch dvanáct set mého podílu, mohl bych jít, kam by mne oči vedly! |
...con mi herencia, con mis mil doscientos! ˇpodría marcharme a donde me apeteciera! |
JENŮFA
Vždy tak neuctivo k stařence mluvíš potom tě mají mít rády! Potom tě mají mít rády! |
ˇSiempre hablas mal a la abuela, y luego pretendes que te tenga carińo! |
ABUELA
Baže, baže,
jsem u něho jen
výminkářka. |
Es cierto, es cierto: él
me ve tan sólo como una anciana. |
JENŮFA
Potom tě
mají mít rády!
|
żAsí pretendes que te
quiera? |
ABUELA
Baže, baže,
nepovažuje mne za hospodyň, natož za rodinu! |
Es cierto: no me trata
como su ama, ˇy menos como de su
familia! |
LACA
A Jenůfu dnes voláte k práci, když čeka Štefka od asenty? |
żY te traes a Jenůfa
a trabajar hoy, sabiendo que espera a
Števa si le
sueltan del ejército? |
JENŮFA
(para sí)
On vidí člověku až do srdce těma pronásledujícíma očima, až do srdce, až do srdce. Ani mu odpovídat nebudu, zlochovi. |
Sus penetrantes ojos
llegan hasta el fondo del corazón de
las personas. Hasta el corazón, hasta el corazón mismo. No responderé a ese
malvado. |
(a la Abuela)
Stařenko, nehněvejte se, Stařenko, nehněvejte se, já to všecko vynahradím, všecko, všecko vynahradím. Vzpomněla jsem si na rozmariju, že mi usyčhá, šla jsem ji omočit k vodě A kdyby mi uschla, vid´te,
stařenko, řiká se, že uschne
potom všechno
štěstí v světě, že uschne
potom všechno
štěstí v švěte, všechno
štěstí v švěte, |
Abuela, no te
enfades; abuela, no te
enfades. Yo te
compensaré por todo; por todo el
tiempo perdido. Ahora recuerdo que mi
planta de romero se
estaba secando, por lo que
fui a regarla. Si dejo que
se agoste, żsabes, abuela?, dicen que la
felicidad también se
agostaría; la felicidad, toda la
felicidad del mundo, ˇtambién se
agostaría! |
JANO
(llamando desde el molino)
Jenůfka,
ej, Jenůfka, ej! |
ˇEh, Jenůfa,
Jenůfa! |
(acude corriendo)
Už znám
čítat, Už znám čítat, Už jsem to
potrefil! Narysajte mi zase jiný listok! |
ˇYa sé leer, ya sé leer! ˇLo he conseguido! ˇPor favor, dibújame otra página de letras! |
JENŮFA
Dočkaj,
Dočkaj, Jano! |
ˇEspera,
Jano, espera! |
JANO
Narysajte mi
zase jiný listok! |
ˇPor favor, dibújame otra
página de letras! |
JENŮFA
Dočkaj
až pujdu do města, přinesu ti čítanku, a v té si budeš řikat! Aji psát
tě, psát tě
naučím, aby z tebe
byl lepší člověk. A včil si jdi po práci, aby nás stařenka nehubovaly! |
Cuando vaya a la ciudad te traeré un libro del que puedas leer en voz alta. También te enseńaré a
escribir, para que mejores más aún. Ahora, debo seguir
trabajando para que la abuela no nos
rińa. |
JANO
(se va corriendo)
Ej , ej , ej,
ej čítat umím,
ej, čítat umím, ej! Jenůfa
mě naučily! |
ˇHurra, hurra! ˇPuedo leer! ˇPuedo leer! ˇJenůfa me ha
enseńado! |
Co to máš za radost! Co to máš, děvčico, za radost! Barenu jsi naučila také čítat! Mužský rozum máš po svojí pěstounce, učitelem,
učitelem být si měla. |
ˇQué alegría tiene! ˇQué alegría muestra ese muchacho! ˇTambién enseńaste a leer a Barena! Tu mente es como la de un hombre, como la de tu padre adoptivo; deberías haber sido maestra. |
JENŮFA
Ba, ba,
můj rozum milá stařenko, už dávno mi
tu někde do voděnky spadl. Ba, ten můj rozum, stařenko, už mi tu
dávno někde do voděnky spadl. |
ˇBah!, mi mente, abuela, hace ya tiempo, que se echó a perder. ˇBah!, abuela, mi mente hace ya tiempo, que se echó a perder. Se echó a perder. |
(entra el capataz y se detiene frente a Laca)
Co to robíš mládku? Může být pěkné, bičiště! |
żQué haces, jovencito? ˇParece un
palo de látigo! |
Mám tupý
křivák abych se s tím dvě hodiny páral! Nabrus mi ho! |
Llevo
tallándolo dos horas y la hoja de
mi navaja ya está roma. ˇAfílamela! |
(extrae una piedra de afilar de su bolsillo y
comienza a afilar la navaja)
Nabrousím! |
ˇTe la afilaré! |
(con el extremo del látigo, Laca arrebata
violentamente el pańuelo de la cabeza a Jenůfa)
JENŮFA
(sin volver la cabeza)
To ty, Laco, tys odjakživa takový divoň... |
Típico de ti,
Laca; qué personaje
más raro eres... |
LACA
Kdyby ti to Števa učinil, to by nevadilo? |
żTe habría importado que te lo hiciera Števa? |
JENŮFA
On by to tak neučinil... |
Él nunca lo haría... |
LACA
Vid', to by nevadilo? |
No te habría
importado... żno es así? |
JENŮFA
on... by to tak neučinil. |
...él nunca
lo haría. |
Protože vždy se
mu hodně postavíš na
blízko! |
ˇEso es
porque siempre estás
arrimada a él! |
JENŮFA
Co je ti po nás, o sebe se starej! Co, co je ti po nás, o sebe se starej! |
żPor qué te metes en nuestros asuntos? ˇOcúpate, más
bien, de los tuyos
propios! |
(entra y vuelve a salir con más patatas, sentándose
junto al cesto)
(al capataz)
To bude pěkná švagrina, všeho mi
dobrého nachystá! |
Será una
magnifica cuńada; ˇme lo pasaré
bien con ella! |
Což, což,
což, pěkná je, až se z toho hlava mate. Nese se jako holba máku, jak
holba máku, a s těma
sivýma očima by duši z
těla vytáhla. Což,
pěkná je! Až se z toho hlava mate! Ale nač tobě to vykládám, však tys jejích očí také zkusil! |
Cierto, es
tan hermosa que uno puede perder
la cabeza. Se mantiene
siempre tiesa como un
huso; y sus ojos
grises pueden separar el
alma del cuerpo. ˇCierto, es
tan hermosa que uno puede
perder la cabeza! Mas, żpor qué
te cuento todo esto? ˇTú ya has
sentido su mirada! |
LACA
(irónicamente)
Já, já, Mohl jsi se
přesvědčit, kterak ji lúbim! Naříkala si tu nad rozmaryjou. Netuší, že jsem jí do hlíny zahrábl žížaly, aby jí zrovna tak povadla, jak ta její
svatba se Števkem, ke které se
chystají. |
Ya lo creo,
ya lo creo. ˇYa debes de
haber notado cuánto la
amo! Hace un
momento se quejaba de su planta
de romero, y no sabe que
yo puse algunos
gusanos en el tiesto para que se
agostara junto con esa
boda que prepara
con Števa. |
CAPATAZ
Vidíš, Laco, to je mi
podivné, co z tebe robí, takového, takového zlocha. Však ty nezapíraj, nemáš takového, srdce. A pozdává se
mi, že před
Jenůfou měníváš
barvu. |
żSabes, Laca?
Me resulta
imposible comprender por qué te
estás volviendo un tipo tan
malvado. No lo
niegues, tú nunca has
sido así... También creo
advertir que cambia tu
color cada vez que
aparece Jenůfa. |
Hlúpoty! Běž si po svém! Ale stárku, on ji ještě nemá, on ji ještě nemá, Jestli ho dnes při asentě odvedli, bude po svatbě... |
ˇTonterías! ˇDéjame en
paz! Y te digo, viejo, que aún no la
ha conseguido. ˇAún no la ha
conseguido! Y si hoy
deciden alistarle en
el ejército, no habrá
boda... |
CAPATAZ
Neodvedli! |
ˇNo le han
alistado! |
...bude po svatbě |
...no habrá boda. |
CAPATAZ
Neodvedli! Neodvedli! Potkal jsem poseláka; je jich odvedeno všeho všudy devět... a Števa ne, Števa ne! |
ˇNo ha sido así!... Un mensajero al que encontré, me dijo que habían reclutado un total de nueve hombres... ˇpero no a Števa! |
JENŮFA
(salta de alegría y besa a la abuela)
Neodvedli! Bože můj, neodvedli! Stařenko moja! |
ˇNo le han alistado! ˇGracias a Dios, abuela querida! |
LACA
Neodvedli! To je potom spravedlnost! Sohaj jako skála! |
ˇNo le han alistado! ˇQué injusticia! ˇEs fuerte como un caballo! |
Neodvedli! Už mu štěstí odjakživa přeje. |
ˇNo le han alistado! Toda su vida fue un muchacho afortunado. |
(entra Kostelnička)
Števu neodvedli? Števu neodvedli? |
żNo le han alistado? żNo le han alistado? |
To je potom spravedlnost! |
ˇA eso llaman justicia! |
JENŮFA
Vítajte, Vítajte, mamičko! |
ˇBienvenida, mamita! |
CAPATAZ
Na,
křivák; zdá se mi, že se nedá
dobře brousit. |
Vaya navaja,
ésta. No creo que
en la vida esté afilada. |
(Laca, sin decir palabra, se retira, llevándose el palo y la navaja.
Kostelnička entra en la casa; el capataz se inclina en
un saludo y la sigue)
ABUELA
(se dispone a seguir a Kostelnička)
Co ty,
Jenůfo, za
mamičkou nevejdeš? |
żY tú,
Jenůfa? żNo entras
con tu madre? |
JENŮFA
Pro Boha, stařenko... neposílejte
mne za ní! Pro Boha, stařenko, pro Boha, stařenko, neposílejte
mne za ní! neposílejte |
Por lo que
más quieras, abuela, ˇno me envíes
adentro, ahora! Abuela, por lo que
más quieras, ˇno me envíes
ahora adentro, con ella! |
SOLDADOS
(a lo lejos)
Všeci sa ženija, vojny sa bojija! |
ˇTodos
quieren casarse! ˇTienen miedo
del ejército! |
ABUELA
Divnás
děvčico, divnás divnás jaksi
děvčico! |
ˇTe noto
extrańa, muchacha! Sí, te noto
extrańa... |
SOLDADOS
(se aproximan en compańía de algunos músicos)
Všeci sa ženija, vojny sa bojija, a já sa nežením, vojny sa nebojím! Kerý je bohatý z vojny sa vyplatí, a já neboráček musím být vojáček. |
ˇTodos
quieren casarse! ˇTienen miedo
del ejército! Pero yo no
tengo miedo, ni pienso
casarme. Los que
tienen dinero pueden pagar
su libertad, mas yo, pobre
diablo, tengo que
enrolarme. |
ŠTEVA
(a lo lejos)
A já tím
vojákem musím být... |
Pero yo, yo
debo ser soldado... |
JENŮFA
(distingue a Števa entre los soldados)
Števuška! |
ˇŠteva,
querido! |
A konec milování, a konec
milování, a konec
milování, |
ˇSe acabó el
amor! ˇSe acabó el
amor! ˇSe acabó el
amor! |
SOLDADOS
A konec
milování, a konec
milování! Juchej!
Juchej! Juchej! |
ˇSe acabó el
amor! ˇSe acabó el
amor! ˇOhé, ohé,
ohé! |
(un grupo de sirvientes vienen corriendo. Entran los
soldados)
CAPATAZ
(saliendo del molino)
Števa se nechá doprovázet! Poznat to na něm, že ho neodvedli! |
ˇToda una
procesión le sigue! ˇBasta mirar
su rostro para ver que no ha
sido reclutado! |
(aparecen numerosos nińos del pueblo, uno de ellos con una trompeta de juguete.
Entra Števa con los soldados y cuatro
músicos. Jenůfa corre a su encuentro)
Ej, juchej!
Ej, juchej! |
ˇOhé, ohé,
ohé! |
Ej, juchej! Ej, juchej! |
ˇOhé, ohé! |
Ej, juchej! Ej, juchej! Všeci sa ženija, vojny sa bojija, a já sa nežením, vojny sa nebojím. |
ˇOhé, ohé! Todos quieren
casarse. Tienen miedo
del ejército. Pero yo no
tengo miedo, y no pienso
casarme. |
Ej, juchej! Ej, juchej! |
ˇOhé, ohé! |
Kerý je
bohatý z vojny sa vyplatí, a já neboráček musím být vojáček. |
Los que
tienen dinero pueden pagar
su libertad, mas yo, pobre
diablo, tengo que
enrolarme. |
A bohatý z
vojny sa vyplatí, z vojny sa
vyplatí. Ej, juchej!
Ej, juchej! |
Aquellos que
tienen dinero pueden
pagar su libertad. ˇOhé, ohé,
ohé! |
ŠTEVA
(está borracho y se tambalea al andar)
A já tím
vojákem musím být... a konec
milování, a konec
milování! |
Así pues, debo ser
soldado... ˇSe acabó el
amor! ˇSe acabó el amor! |
SOLDADOS
A konec
milování, a konec
milování! |
ˇSe acabó el
amor! ˇSe acabó el
amor! |
(aparece Kostelnička en la puerta)
JENŮFA
Števo! Števuško!
Števo! Duša moja,
Števo, Števuško! Tys zase už
napilý? |
ˇŠteva! ˇŠteva!
ˇŠteva, querido! ˇMi Števa
adorado! żOtra vez
estás borracho? |
Já napilý? Já napilý? To ty mně Jenůfka? To ty mně? Víš, že já se volám Štefan Buryja? Že mám půllánový mlýn? Proto se na mne děvčata smějú! |
żYo borracho? żYo borracho? żEs a mí a quien hablas, Jenůfa? żEs que no te das cuenta de que mi nombre es Štefan Buryja? ˇDueńo de un molino de más de dos hectáreas! ˇPor eso las muchachas me sonríen! |
(muestra un ramo de flores)
Tuhle voničku jsem dostal od tej jednej. |
Ha sido una de ellas quien me ha dado este ramo. |
(a los músicos)
Co nehrajete? Vy hladoví zajíci! Vy hladoví zajíci! |
żPor qué no tocáis? ˇConejos hambrientos! ˇConejos hambrientos! |
(esparce dinero y los músicos se precipitan sobre él)
Tu máte! Tu mate! Zahrejte tu Jenůfčinu: "Daleko široko do těch Nových Zámků"... |
ˇTomad! ˇTomad! Tocad la favorita de Jenůfa: "Es un largo camino hasta Nových Zámků"... |
Daleko široko do těch Nových Zámků; stavija tam vežu ze samých šohájků. |
Es un largo camino hasta Nových Zámků, allí donde construyen una torre de valientes mozos. |
ŠTEVA Y CORO
Daleko široko do těch Nových Zámků; stavija tam vežu ze samých
šohájků, |
Es un largo
camino hasta Nových
Zámků, allí donde
construyen una torre de valientes
mozos. |
(bailan)
CORO
Mojeho milého na sám vršek dali, zlatú makověnku z něho udělali. |
Justo en su
cima han situado a
mi amada, transformándola
luego en una dorada
amapola. |
ŠTEVA Y CORO
Mojeho milého na sám vršek dali, zlatú makověnku z něho udělali. |
Justo en su
cima han situado a
mi amada, transformándola
luego en una dorada
amapola. |
(siguen bailando)
CORO
Zlatá
makověnka důle z veže
spadla, moja
galanečka do klína P
vzala. |
La dorada
amapola cayó de aquella
torre, y mi amada la recogió en
su regazo. |
ŠTEVA Y CORO
Zlatá
makověnka důle z veže spadla, moja
galanečka do klína ju
vzala. |
La dorada
amapola cayó de
aquella torre, y mi amada la recogió en
su regazo. |
(siguen bailando)
CORO
Moja galanečka zlatú makověnku do klína ju vzala! |
ˇMi amada recogió la dorada amapola en su regazo! |
ŠTEVA
Pojd'sem, Jenůfa! |
ˇVen aquí, Jenůfa! |
CORO
Moja galanečka zlatú makověnku do klína ju vzala! |
ˇMi amada recogió la dorada amapola en su regazo! |
(rodeando con sus brazos la cintura de Jenůfa)
Tak půjdem na vdavky s muzikou! |
ˇAcudiremos a nuestra boda con música! |
(detiene la música con un gesto)
A tak bychom sli celým životem, celým životem, a ty Jenůfa, a ty Jenůfa, mohla bys ty rozhazované peníze sbírat, peníze sbírat, Věrná jste si rodina! Aji on byl zlatohřivý a pěkně, pěkně urostlý že jsem po něm toužila, už než se poprvé oženil, aji za vdovca znova! Matka mi zbraňovala, že už se tehdy začal chytat světa! Ale já neuposlechla, ale já neuposlechla! Ale po tom jsem si nešla postesknout, když se mi týden co týden opíjal, a později chvíla co chvíla opijal, dluhy robil, peníze rozhazoval! Počala jsem mu předhazovat, a tu mě bijával, a tu mě bijával, že jsem mnoho nocí prožila po polích schovaná! |
Y así es como podemos vivir toda nuestra vida, y tú, Jenůfa; tú, Jenůfa, recogerías el dinero arrojado, al vuelo, ˇarrojado al vuelo! ˇEn tu familia sois todos iguales! Él también tenía los mismos rizos dorados y un cuerpo magnífico; yo ya sońaba con poseerle incluso antes de que se casara por vez primera, y continué haciéndolo también cuando enviudó. Mi madre intentó detenerme y me avisó de cómo era, mas no quise hacerle caso, ˇno quise hacerle caso! Pero no intenté poner fin a mi vida cuando él se emborrachaba, ni luego, más tarde, cuando acumuló deudas y derrochó el dinero. Le decía lo que pensaba, y él me pegaba, me pegaba... ˇmás de una noche he pasado oculta en los bosques! |
(seńala el corazón de la muchacha)
Já už to dávno, dávno cítím, Já už to dávno, dávno cítím, že třeba Veboranský mlynář ještě není hoden státi, ještě není hoden státi vedle mojí
pastorkyně! |
He presentido durante mucho, mucho tiempo; he presentido durante mucho, mucho tiempo que podrá ser
el molinero de Veborany,
pero aun así ˇno es digno
de unirse a mi hija
adoptiva! |
Ó
mamičko, nehněvejte se, mamičko,
nehněvetje se, nehněvetje
se! |
ˇOh, madre,
no te enojes! ˇMadre, no te
enojes, no te enojes! |
Pořád
jsem ještě, ještě
mlčela, to tvému
srdci kvůli, to tvému srdci kvůli! |
Durante todo
este tiempo he procurado
callar, para no herir
tus sentimientos, ˇpara no
herirlos! |
JENŮFA
Ó
mamičko, nehněvetje se, mamičko,
nehněvetje se! |
ˇOh, madre,
no te enojes! ˇMadre, no te
enojes! |
KOSTELNIČKA
Poviš mu, že já nedovolím, abyste se prv sebrali, že já nedovolím, abyste se prv sebrali, až po, zkoušce jednoho roku, když se Števa neopije. |
Dile que no consentiré que os caséis; no consentiré que os caséis; hasta que pase un ańo sin que Števa se emborrache. |
Ale je to
přisná ženská, ale je to přísná ženská! |
ˇOh, qué
mujer más dura! ˇOh, qué
mujer más dura! |
Neuposlechněs-li,
Jenůfa, dáš-li jeho slovům přednost před mýma, Bůh tě tvrdě ztrestá, když mne neposlechneš, Bůh tě tvrdě ztrestá! |
Si no me
obedeces, Jenůfa, si valoras
más sus palabras, Dios habrá de castigarte
severamente. ˇSi no me
obedeces, Dios habrá de
castigarte! |
ABUELA
Ó dcera moja, dcera moja, je to přísná ženská, je to přísná ženská! |
ˇOh, esa hija mía, esa
hija mía, qué mujer más dura es! ˇQué mujer más dura! |
Zitra ihned dom mi půjdeš... |
Mańana saldrás de casa... |
ABUELA
Vždyt’on ten
šohájek není tak zly! |
ˇDespués de
todo, el muchacho
no es tan malo! |
LACA
(para sí)
Pohlad’te šohájka, pohlad’te! |
ˇAcaríciale, acaríciale! |
...aby lidé neřikali, že se za tím štěstím dereš. |
...y así la gente no dirá que tienes prisa en casarte. |
Ale je to
přísná ženská, ale je to přísná ženská! |
ˇOh, qué
mujer más dura! ˇOh, qué
mujer más dura! |
LACA
(en voz alta)
Kostelničko,
upadl vám šátek! A já bych vám také, také, ruku
políbil. |
ˇKostelnička,
has dejado
caer tu echarpe! ˇQuisiera
besar tu mano! |
KOSTELNIČKA
(se dispone a marchar)
Mívajte se tady dobře! |
ˇQue os divirtáis! |
ABUELA
A vy
muzikanti jděte dom, jděte
dom, jděte dom! Nesvádějte
chlapců! Jděte
dom, jděte dom! |
ˇIros a casa
ahora, músicos, a casa, a casa! ˇNo tentéis a
los muchachos! ˇIros, iros a
casa! |
SIRVIENTES
Jděte
dom, jděte dom. A vy
muzikanti jděte dom, jděte
dom, nesvádějte
chlapců... A vy
muzikanti jděte dom, jděte
dom, nesvádějte... |
ˇIros a casa
ahora, músicos, y no tentéis
a los muchachos! ˇA casa! ˇNo tentéis a
los muchachos! ˇIros a casa
ahora, músicos, a casa, a casa! |
CAPATAZ
Jděte dom, jděte dom! |
ˇA casa, a casa! |
ABUELA
Jdi se vyspat, Števuško jdi! Seš mladý, kamarádi tě svádí, zapomněl,
zapomněl jsi se! |
ˇCorre a
dormir un poco, joven Števa! ˇEres joven,
y tus amigos te tientan! |
Kamarádi
tě svádí? kamarádi
tě svádí? |
żTus amigos? żTus amigos
te tientan? |
(salen)
ABUELA
A ty
Jenůfo, neplač, neplač! Každý párek
si musí svoje trápeni
přestát, trápení
přestát, ach, přestát... |
ˇNo,
Jenůfa, no llores! Toda joven
pareja ha de
enfrentarse a sus
problemas... |
CAPATAZ
Každý párek si musí svoje trápení přestát, svoje trápení přestát... |
Toda joven
pareja ha de enfrentarse a sus
problemas, a sus
problemas... |
Každý párek
si musa svoje trápení
přestát. |
ˇToda joven
pareja ha de enfrentarse a sus
problemas! |
(salen todos menos Jenůfa y Števa)
Števo, Števo,
já vím, žes to urobil z té
radosti dnes. Ale jinda,
Števuško, nehněvej
mamičku; víš, jak jsem
bědná! Srdce mi
úzkost’ú tělě
se třese, že by
mamička aj lidé mohli poznat
moji vinu. Bojím se, že
na mne padne kdysi
trest; celé noci
nespím. Pamatuj se,
duša moja, pamatuj se,
duša moja, když nám
Pánbůh s tím odvodem
včil pomohl, abychom se
mohli sebrat, abychom se mohli sebrat!
Bez toho bude od mamičky, těch výcitek, dost, dost! Víš, jak si na mně zakládá, včil, včils ju měl slyšet, včil měl slyšet! Nevím, nevím, nevím, nevím, co bych udělala, kdybys ty mne včas nesebral, nevím, nevím, nevím, nevím, co bych udělala, také já také já, nevím, co bych udělala, také já |
Števa, Števa,
yo sé que hoy te
emborrachaste por la excitación. Pero la
próxima vez, Števa
querido, no debes enfadar a
mamá; sabes bien en qué
situación me hallo. Mi corazón
tiembla, ante el temor de que mi
madre y los demás descubran mi
culpa. Temo ser
castigada y paso las
noches en vela. Recuerda,
amor mío; amor mío,
recuerda: Dios nos ha
librado de tu
alistamiento para que
podamos casarnos. ˇNos ha
ayudado para que
podamos casarnos!
ˇMi madre no por eso dejará de hacer reproches! Ya sabes cuánto me quiere, cuánto me quiere... ˇDeberías haberle hecho caso, sí, haberle hecho caso! No tengo idea de lo que haría si tú no te casaras a tiempo conmigo. ˇNo tengo idea de lo que podría hacer! ˇNo sé qué haría! |
ŠTEVA
Nešk leb ser, Vždyt’ vidíš, tetka Kostelnička mne pro tebe dopaluje, a to pro moji lásku k tobě, pro moji lásku k tobě. Monly byste se dívat, mohly jste se dívat, jak o mne všechna děvčata stojí! |
No pongas esa cara. Ya has visto que la vieja se mete conmigo por tu causa y por el amor que siento, ˇpor el amor que siento! Teníais que haber visto, las dos, hace un rato, hasta qué punto se interesan por mí las muchachas. |
JENŮFA
(irritada)
Ale včil na ně hledět nemáš! Jen já mám velké právo k tobě, smrt bych si musela urobit’! Ty mí takový nesmíš být, Bože můj, Bože můj, slabý, směšný, takový takový, takový směšný! |
ˇAhora ya no debes mirar a ninguna! ˇSoy yo la única que tiene un derecho real sobre ti! ˇDe otro modo me mataría! No seas así, por el amor de Dios, no seas así... ˇNo seas débil, ni estúpido! |
Však tě
snad nenechám tak! Už pro tvoje
jablúčkový líce, Jenůfo,
ty jsi věru ze všech
nejpěknější ty jsi že
všech nejkrásnější! O
Jenůfa! |
Vamos, vamos,
yo no te
abandonaría, aunque sólo
fuera por tus hermosas
mejillas rosadas... ˇEres la más
bella de todas, oh,
Jenůfa! |
JENŮFA
Smrt bych si musela urobit! |
ˇTendría que matarme! |
ABUELA
(saliendo de la casa)
O nechte hovorů! |
ˇYa habéis hablado bastante! |
O Jenůfa! |
ˇOh, Jenůfa! |
Smrt bych si musela urobit! |
ˇTendría que matarme! |
O nechte
hovorů, až zítra, až bude mít čistou hlavu! Běž, chlapče, běž si lehnout! |
Ya habéis
hablado bastante. Seguiréis
mańana, con la cabeza
despejada. ˇLargo, muchacho,
ve a acostarte! |
O
Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa, ty jsi e všech, že všech nejkrásnější, nejkrásnější! |
ˇOh, Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa, tú eres la
más bella de todas! La más bella de todas... |
(salen Števa y la abuela. Jenůfa se sienta y continúa cortando patatas con aire abatido.
Entra Laca; ha tirado su bastón y
trae el cuchillo en la mano)
Jak rážem
všecko to Števkovo vypínání
schlíplo, schlíplo před
Kostelničkou uši! |
Qué poco
tardaron en amainar los humos de
Števa ante la
regańina de la viuda. |
Přes to zůstane on stokrát, stokrát lepší než ty! |
Di lo que
quieras: ˇsiempre
valdrá lo que cien como tú! |
Zůstane! Zůstane! |
ˇSiempre! ˇsiempre! |
(se inclina para recoger el ramo de flores)
Jenůfa,
tuhle mu upadla ta
vonička, co dostal od některé
z těch, z těch, co prý se na
něho všude smějú! Okaž, já ti
ji zastrčím za
kordulku... |
Jenůfa,
ha perdido el ramo que le dieran
las muchachas, ˇesas muchachas
que constantemente
le sonríen! Mira, lo
prenderé en tu seno |
(Barena, la criada, aparece en el umbral)
JENŮFA
(se pone en pie, desafiante)
Dej ji sem! Takovou kytkou, kterou dostal můj frajer na počest, mohu se pyšit, mohu, mohu, mohu se pyšit! |
ˇDámelo! Puedo sentirme orgullosa ˇoh, sí! orgullosa, de cualquier flor que mi amado haya obtenido como regalo. |
(para sí)
Budeš se jí pyšit. |
Ya lo creo, que te sentirás. |
(a Jenůfa)
A on na tobě nevidí nic jiného, jen ty tvoje jablúčkové líca. |
Lo único que ve en ti son tus mejillas, tus hermosas mejillas rosadas. |
(Para sí, contemplando su cuchillo)
Tenhle křivák by ti je mohl pokazit. |
Este cuchillo podría desfigurarlas. |
(se acerca a Jenůfa)
Ale zadarmo ti tu voničku nedám! |
ˇPero no tendrás esas flores a cambio de nada! |
(intenta besarla)
JENŮFA
(se resiste)
Laco, uhodím tě |
ˇLaca, te pegaré! |
(Laca se inclina y corta la mejilla de Jenůfa con el cuchillo)
LACA
Co máš proti mně? |
żQué tienes contra mí? |
JENŮFA
Ježíš, Maria! Tys mi
probodl líco! |
ˇJesús,
María! ˇMe has
cortado la mejilla! |
LACA
(cae de hinojos frente a ella)
Co jsem to urobil? Jenůfa! |
żQué he
hecho? ˇJenůfa! |
(Jenůfa corre hacia la casa)
Co jsem to urobil? Jenůfka! Já t’a lúbil, Já t’a lúbil, od
malička... |
żQué he
hecho? ˇJenůfa! Te he amado,
te he amado desde que era
un nińo... |
ABUELA
(acude corriendo)
Co to? |
żQué ocurre? |
CAPATAZ
(acude corriendo)
Co to? Co se to děje? |
żQué ocurre? żQué pasa? |
Od malička lúbil,... |
Desde que era un nińo... |
CAPATAZ
Co se to, co se to děje? |
żQué ha ocurrido? |
...od malička lúbil... |
...desde que era un nińo... |
Neštěstí se stalo, neštěstí se stalo! |
ˇUn accidente, ha ocurrido un accidente! |
Od malička lúbil |
Desde que era un nińo... |
BARENA
Laškovali o hubičku, on si podržel křivák v ruce a tak, nechtěja, nechtěja ji poškrábl nějak líco. Zaplat’ Pánbůh, že ji netrefil do oka! |
Estaban peleando por un beso y él tenia el cuchillo en la mano, y por error, por error, le arańó la mejilla. ˇGracias a Dios, no le alcanzó el ojo!
|
(el capataz entra corriendo en pos de Jenůfa)
ABUELA
Samou žalost vyvádíte, vyvádíte chlapci!
|
Tus travesuras no traen sino problemas.
|
BARENA
Zaplat’ Pánbůh! |
ˇGracias a Dios!
|
CAPATAZ
Stařenko, pojd'te k Jenůfě, ona může z toho zamdlít! Pošlete pro Kostelničku, at’jde hojit, honem hojit! Honem hojit. |
ˇAbuela, ven y ayuda a Jenůfa! Podría desmayarse. Avisa a Kostelnička. Dile que le ponga algo, ˇrápido, que haga algo!
|
(La abuela entra en casa. Laca huye ante los gritos del capataz)
Laco, neutíkej, tys jí urobil naschvál, naschvál,
|
ˇNo huyas, Laca! ˇSé que lo hiciste a propósito!
|