JENŮFA

 

 

Personajes

 

JENŮFA

ABUELA

ŠTEVA

LACA

KOSTELNIČKA

CAPATAZ

KAROLKA

JANO

Joven Aldeana

Abuela de Jenůfa

Prometido de Jenůfa

Hermanastro de Števa

Sacristana, Madrastra de Jenůfa

Capataz del Molino

Sirvienta

Pastor

Soprano Lírica 

Mezzosoprano

Tenor

Tenor Lírico

Soprano Dramática

Barítono

Soprano

Soprano

 

 

La acción se desarrolla en Moravia (República Checa) a finales del siglo XIX.

 

 

 

 

ACTO PRIMERO

 

Preludio

 

(Atardecer. Un molino solitario. Vemos a Jenůfa, Laca y la abuela Buryjovka. Jenůfa permanece 

con la mirada fija en la distancia, mientras la abuela se afana en cortar y seleccionar patatas. 

Laca, sentado sobre un tronco talado, talla con su navaja el mango de un látigo)

 

 

JENŮFA

(para sí)

 

Už se večer chýlí

a Števa se nevrací

a Števa se nevrací!

Hrůza se na mně věšala po celou noc,

a co jsem se rána dočkala, znova!

Ó Panno Maria, 

jestlis mne oslyšela,

jestli mi frajera, 

na vojnu sebrali

a svatbu překazili,

jestli mi frajera na vojnu sebrali

a svatbu překazili,

hanba mne dožene k zatraceni duše,

k zatraceni duše!

Ó Panno Maria, bud'mi milostivá!

Ó Panno Maria!

La tarde avanza y Števa aún no ha vuelto.

ˇŠteva aún no ha vuelto!

He pasado la noche dominada 

por un miedo que el amanecer 

no ha logrado disipar.

ˇOh, Virgen María, 

si no escuchas mi oración

y alistan a mi amado 

impidiendo nuestra boda,

si lo alistan impidiendo nuestra boda,

la vergüenza me herirá en

lo más profundo del alma!

ˇLa vergüenza me asaltará en

lo más profundo del alma!

ˇOh, Virgen María, ten piedad de mí!

ˇOh, Virgen María!

 

ABUELA

 

Jenůfa,

pořad tě od práce šídla honějí!

Mé ruce mají to všecko pokrájet?

Ke všemu na to staré oči špatně vidí

Jenůfa,

żes que no puedes dedicarte a tu trabajo?

żAcaso tengo que cortarlas todas?

Mis ojos no ven ya demasiado bien.

 

LACA

(con desprecio)

 

Vy, stařenko,

už tak na všelicos

špatně vidíte,

už tak na všelicos

špatně vidíte.

Nerobíte ze mne vždycky,

Vždycky jen člověka, kterému

se dáte najest, kterému 

se dáte najest za to

mládkovství, najest,

za to mládkovství najest?

Však já vím,

že nejsem váš,

váš vlastní vnuk,

váš vlastní vnuk!

To jste mi

pokaždé připamatovaly,

pokaždé připamatovaly,

když jsem se chlapcisko

siré za vámi přikrádal.,

když jste mazlívaly

Števu na klíně,

Když jste mazlívaly 

Števu na klíně

a hladily jeho vlasy,

že "žluté jak slunečko!" 

"žluté jak slunečko!"

Mne jste si nevšimly

a já byl třeba také sirota.

Kdybyste mi vyhodily...

Sí, vieja,

hay un montón de cosas

que tus ojos ya no ven bien,

un montón de cosas

que tus ojos ya no ven bien.

No me trates constantemente

como a quien se alimenta,

por trabajar de molinero;

como a quien se alimenta

por trabajar de molinero.

ˇYa sé, ya sé que no soy

en realidad tu nieto!

Me lo has recordado

demasiadas veces;

demasiadas veces

me lo has recordado.

Cuando sólo era

un pequeńo huérfano

solía acercarme a ti,

a ti, cuando acariciabas

a Števa en tu regazo,

cuando le acariciabas

en tu regazo,

admirando sus cabellos

que, según tú, eran

"dorados como el sol",

"dorados como el sol",

Jamás te fijabas en mí,

pero yo también era huérfano

ˇojalá me hubieras echado...

 

JENŮFA

 

Laco, vždy tak neuctivo

k stařence mluvíš!

ˇLaca! żPor qué hablas

siempre así a la abuela?

 

LACA

 

...těch dvanáct set

mého podílu,

mohl bych jít,

kam by mne oči vedly!

 

...con mi herencia,

con mis mil doscientos!

ˇpodría marcharme

a donde me apeteciera!

 

 

JENŮFA

 

Vždy tak neuctivo

k stařence mluvíš

potom tě mají mít rády!

Potom tě mají mít rády!

 

ˇSiempre hablas mal

a la abuela,

y luego pretendes

que te tenga carińo!

 

 

ABUELA

 

Baže, baže, jsem u

něho jen výminkářka.

 

Es cierto, es cierto: él me ve

tan sólo como una anciana.

 

 

JENŮFA

 

Potom tě mají mít rády!

 

żAsí pretendes que te quiera?

 

ABUELA

 

Baže, baže, nepovažuje mne za hospodyň,

natož za rodinu!

 

Es cierto: no me trata como su ama,

ˇy menos como de su familia!

 

 

LACA

 

A Jenůfu dnes voláte k práci,

když čeka Štefka

od asenty?

 

żY te traes a Jenůfa a trabajar hoy,

sabiendo que espera a Števa

si le sueltan del ejército?

 

 

JENŮFA

(para sí)

 

On vidí člověku až do srdce

těma pronásledujícíma

očima, až do srdce, až do srdce.

Ani mu odpovídat nebudu, zlochovi.

 

Sus penetrantes ojos llegan hasta

el fondo del corazón de las personas.

Hasta el corazón, hasta el corazón mismo.

No responderé a ese malvado.

 

 

(a la Abuela)

 

Stařenko, nehněvejte se,

Stařenko, nehněvejte se,

já to všecko vynahradím,

všecko, všecko vynahradím.

Vzpomněla jsem si na

rozmariju, že mi usyčhá,

šla jsem ji omočit k vodě

A kdyby mi uschla,

vid´te, stařenko, řiká se,

že uschne potom

všechno štěstí v světě,

že uschne potom

všechno štěstí v švěte,

všechno štěstí v švěte,

 

Abuela, no te enfades;

abuela, no te enfades.

Yo te compensaré por todo;

por todo el tiempo perdido.

Ahora recuerdo que mi planta

de romero se estaba secando,

por lo que fui a regarla.

Si dejo que se agoste,

żsabes, abuela?,

dicen que la felicidad

también se agostaría;

la felicidad,

toda la felicidad del mundo,

ˇtambién se agostaría!

 

 

JANO

(llamando desde el molino)

 

Jenůfka, ej, Jenůfka, ej!

 

ˇEh, Jenůfa, Jenůfa!

 

 

(acude corriendo)

 

Už znám čítat, Už znám čítat,

Už jsem to potrefil!

Narysajte mi zase jiný listok!

ˇYa sé leer, ya sé leer!

ˇLo he conseguido!

ˇPor favor, dibújame otra página de letras!

 

JENŮFA

 

Dočkaj, Dočkaj, Jano!

ˇEspera, Jano, espera!

 

JANO

 

Narysajte mi zase jiný listok!

 

ˇPor favor, dibújame otra página de letras!

 

 

JENŮFA

 

Dočkaj až pujdu do města,

přinesu ti čítanku,

a v té si budeš řikat!

Aji psát tě,

psát tě naučím,

aby z tebe byl lepší člověk.

A včil si jdi po práci,

aby nás stařenka nehubovaly!

 

Cuando vaya a la ciudad

te traeré un libro

del que puedas leer

en voz alta.

También te enseńaré a escribir,

para que mejores más aún.

Ahora, debo seguir trabajando

para que la abuela no nos rińa.

 

 

JANO

(se va corriendo)

 

Ej , ej , ej, ej

čítat umím, ej, čítat umím, ej!

Jenůfa mě naučily!

 

ˇHurra, hurra!

ˇPuedo leer! ˇPuedo leer!

ˇJenůfa me ha enseńado!

 

 

ABUELA

 

Co to máš za radost!

Co to máš, děvčico, za radost!

Barenu jsi naučila také čítat!

Mužský rozum máš

po svojí pěstounce,

učitelem, učitelem být si měla.

 

ˇQué alegría tiene!

ˇQué alegría muestra ese muchacho!

ˇTambién enseńaste a leer a Barena!

Tu mente es como la de un hombre,

como la de tu padre adoptivo;

deberías haber sido maestra.

 

 

JENŮFA

 

Ba, ba, můj rozum

milá stařenko,

už dávno mi tu někde do voděnky spadl.

Ba, ten můj rozum, stařenko,

už mi tu dávno někde do voděnky spadl.

 

ˇBah!, mi mente, abuela, hace ya tiempo,

que se echó a perder.

ˇBah!, abuela, mi mente hace ya tiempo,

que se echó a perder.

Se echó a perder.

 

 

(entra el capataz y se detiene frente a Laca)

 

CAPATAZ

 

Co to robíš mládku?

Může být pěkné, bičiště!

 

żQué haces, jovencito?

ˇParece un palo de látigo!

 

 

LACA

 

Mám tupý křivák

abych se s tím dvě hodiny páral!

Nabrus mi ho!

 

Llevo tallándolo dos horas

y la hoja de mi navaja ya está roma.

ˇAfílamela!

 

 

CAPATAZ

(extrae una piedra de afilar de su bolsillo y comienza a afilar la navaja)

 

Nabrousím!

ˇTe la afilaré!

 

(con el extremo del látigo, Laca arrebata violentamente el pańuelo de la cabeza a Jenůfa)

 

JENŮFA

(sin volver la cabeza)

 

To ty, Laco,

tys odjakživa takový divoň...

 

Típico de ti, Laca;

qué personaje más raro eres...

 

 

LACA

 

Kdyby ti to Števa učinil,

to by nevadilo?

 

żTe habría importado

que te lo hiciera Števa?

 

 

JENŮFA

 

On by to tak neučinil...

Él nunca lo haría...

 

LACA

 

Vid', to by nevadilo?

No te habría importado... żno es así?

 

JENŮFA

 

on... by to tak neučinil.

 

...él nunca lo haría.

 

 

LACA

 

Protože vždy se mu hodně

postavíš na blízko!

 

ˇEso es porque siempre

estás arrimada a él!

 

 

JENŮFA

 

Co je ti po nás, o sebe se starej!

Co, co je ti po nás,

o sebe se starej!

 

żPor qué te metes en nuestros asuntos?

ˇOcúpate, más bien,

de los tuyos propios!

 

 

(entra y vuelve a salir con más patatas, sentándose junto al cesto)

 

LACA

(al capataz)

 

To bude pěkná švagrina,

všeho mi dobrého nachystá!

 

Será una magnifica cuńada;

ˇme lo pasaré bien con ella!

 

 

CAPATAZ

 

Což, což, což, pěkná je,

až se z toho hlava mate.

Nese se jako holba

máku, jak holba máku,

a s těma sivýma očima

by duši z těla vytáhla.

Což, pěkná je!

Až se z toho hlava mate!

Ale nač tobě to vykládám,

však tys jejích očí také zkusil!

 

Cierto, es tan hermosa que

uno puede perder la cabeza.

Se mantiene siempre

tiesa como un huso;

y sus ojos grises pueden

separar el alma del cuerpo.

ˇCierto, es tan hermosa que

uno puede perder la cabeza!

Mas, żpor qué te cuento todo esto?

ˇTú ya has sentido su mirada!

 

 

LACA

(irónicamente)

 

Já, já,

Mohl jsi se přesvědčit,

kterak ji lúbim!

Naříkala si tu

nad rozmaryjou.

Netuší, že jsem jí do

hlíny zahrábl žížaly,

aby jí zrovna tak povadla,

jak ta její svatba se Števkem,

ke které se chystají.

 

Ya lo creo, ya lo creo.

ˇYa debes de haber notado

cuánto la amo!

Hace un momento se quejaba

de su planta de romero,

y no sabe que yo puse

algunos gusanos en el tiesto

para que se agostara

junto con esa boda

que prepara con Števa.

 

 

CAPATAZ

 

Vidíš, Laco,

to je mi podivné,

co z tebe robí,

takového, takového zlocha.

Však ty nezapíraj,

nemáš takového, srdce.

A pozdává se mi,

že před Jenůfou

měníváš barvu.

 

żSabes, Laca?

Me resulta imposible comprender

por qué te estás volviendo

un tipo tan malvado.

No lo niegues,

tú nunca has sido así...

También creo advertir

que cambia tu color

cada vez que aparece Jenůfa.

 

 

LACA

 

Hlúpoty!

Běž si po svém!

Ale stárku,

on ji ještě nemá,

on ji ještě nemá,

Jestli ho dnes při

asentě odvedli,

bude po svatbě...

 

ˇTonterías!

ˇDéjame en paz!

Y te digo, viejo,

que aún no la ha conseguido.

ˇAún no la ha conseguido!

Y si hoy deciden

alistarle en el ejército,

no habrá boda...

 

 

CAPATAZ

 

Neodvedli!

 

ˇNo le han alistado!

 

 

LACA

 

...bude po svatbě

...no habrá boda.

 

CAPATAZ

 

Neodvedli! Neodvedli!

Potkal jsem poseláka;

je jich odvedeno všeho

všudy devět...

a Števa ne, Števa ne!

ˇNo ha sido así!...

Un mensajero al que encontré,

me dijo que habían reclutado

un total de nueve hombres...

ˇpero no a Števa!

 

JENŮFA

(salta de alegría y besa a la abuela)

 

Neodvedli! Bože můj,

neodvedli! Stařenko moja!

ˇNo le han alistado! 

ˇGracias a Dios, abuela querida!

 

LACA

 

Neodvedli!

To je potom spravedlnost!

Sohaj jako skála!

ˇNo le han alistado!

ˇQué injusticia!

ˇEs fuerte como un caballo!

 

CAPATAZ y ABUELA

 

Neodvedli!

Už mu štěstí

odjakživa přeje.

ˇNo le han alistado!

Toda su vida fue 

un muchacho afortunado.

 

(entra Kostelnička)

KOSTELNIČKA

Števu neodvedli?

Števu neodvedli?

żNo le han alistado?

żNo le han alistado?

 

LACA

 

To je potom spravedlnost!

ˇA eso llaman justicia!

 

JENŮFA

(corre a besar la mano de Kostelnička, su madrastra)

 

Vítajte, Vítajte, mamičko!

ˇBienvenida, mamita!

 

CAPATAZ

 

Na, křivák; zdá se mi,

že se nedá dobře brousit.

 

Vaya navaja, ésta.

No creo que en la vida esté afilada.

 

 

(Laca, sin decir palabra, se retira, llevándose el palo y la navaja. 

Kostelnička entra en la casa; el capataz se inclina en un saludo y la sigue)

 

ABUELA

(se dispone a seguir a Kostelnička)

 

Co ty, Jenůfo,

za mamičkou nevejdeš?

 

żY tú, Jenůfa?

żNo entras con tu madre?

 

 

JENŮFA

 

Pro Boha, stařenko...

neposílejte mne za ní!

Pro Boha, stařenko,

pro Boha, stařenko,

neposílejte mne za ní!

neposílejte

 

Por lo que más quieras, abuela,

ˇno me envíes adentro, ahora!

Abuela,

por lo que más quieras,

ˇno me envíes ahora adentro,

con ella!

 

 

SOLDADOS

(a lo lejos)

 

Všeci sa ženija,

vojny sa bojija!

 

ˇTodos quieren casarse!

ˇTienen miedo del ejército!

 

 

ABUELA

 

Divnás děvčico, divnás

divnás jaksi děvčico!

 

ˇTe noto extrańa, muchacha!

Sí, te noto extrańa...

 

 

SOLDADOS

(se aproximan en compańía de algunos músicos)

 

Všeci sa ženija,

vojny sa bojija,

a já sa nežením,

vojny sa nebojím!

Kerý je bohatý

z vojny sa vyplatí,

a já neboráček

musím být vojáček.

 

ˇTodos quieren casarse!

ˇTienen miedo del ejército!

Pero yo no tengo miedo,

ni pienso casarme.

Los que tienen dinero

pueden pagar su libertad,

mas yo, pobre diablo,

tengo que enrolarme.

 

 

ŠTEVA

(a lo lejos)

 

A já tím vojákem musím být...

 

Pero yo, yo debo ser soldado...

 

 

JENŮFA

(distingue a Števa entre los soldados)

 

Števuška!

 

ˇŠteva, querido!

 

 

ŠTEVA

 

A konec milování,

a konec milování,

a konec milování,

 

ˇSe acabó el amor!

ˇSe acabó el amor!

ˇSe acabó el amor!

 

 

SOLDADOS

 

A konec milování,

a konec milování!

Juchej! Juchej! Juchej!

 

ˇSe acabó el amor!

ˇSe acabó el amor!

ˇOhé, ohé, ohé!

 

 

(un grupo de sirvientes vienen corriendo. Entran los soldados)

 

CAPATAZ

(saliendo del molino)

 

Števa se nechá doprovázet!

Poznat to na něm,

že ho neodvedli!

 

ˇToda una procesión le sigue!

ˇBasta mirar su rostro para

ver que no ha sido reclutado!

 

 

(aparecen numerosos nińos del pueblo, uno de ellos con una trompeta de juguete. 

Entra Števa con los soldados y cuatro músicos. Jenůfa corre a su encuentro)

 

SOLDADOS

 

Ej, juchej! Ej, juchej!

 

ˇOhé, ohé, ohé!

 

SIRVIENTES

 

Ej, juchej! Ej, juchej!

ˇOhé, ohé!

 

SOLDADOS

 

Ej, juchej! Ej, juchej!

Všeci sa ženija,

vojny sa bojija,

a já sa nežením,

vojny sa nebojím.

 

ˇOhé, ohé!

Todos quieren casarse.

Tienen miedo del ejército.

Pero yo no tengo miedo,

y no pienso casarme.

 

 

SIRVIENTES

 

Ej, juchej! Ej, juchej!

ˇOhé, ohé!

 

SOLDADOS

 

Kerý je bohatý

z vojny sa vyplatí,

a já neboráček

musím být vojáček.

 

Los que tienen dinero

pueden pagar su libertad,

mas yo, pobre diablo,

tengo que enrolarme.

 

 

SIRVIENTES

 

A bohatý z vojny sa vyplatí,

z vojny sa vyplatí.

Ej, juchej! Ej, juchej!

 

Aquellos que tienen dinero

pueden pagar su libertad.

ˇOhé, ohé, ohé!

 

 

ŠTEVA

(está borracho y se tambalea al andar)

 

A já tím vojákem

musím být...

a konec milování,

a konec milování!

 

Así pues,

debo ser soldado...

ˇSe acabó el amor!

ˇSe acabó el amor!

 

 

SOLDADOS

 

A konec milování,

a konec milování!

 

ˇSe acabó el amor!

ˇSe acabó el amor!

 

 

(aparece Kostelnička en la puerta)

 

JENŮFA

 

Števo!

Števuško! Števo!

Duša moja, Števo, Števuško!

Tys zase už napilý?

 

ˇŠteva!

ˇŠteva! ˇŠteva, querido!

ˇMi Števa adorado!

żOtra vez estás borracho?

 

 

ŠTEVA

Já napilý? Já napilý?

To ty mně Jenůfka?

To ty mně?

Víš, že já se volám

Štefan Buryja?

Že mám půllánový mlýn?

Proto se na mne

děvčata smějú!

żYo borracho? żYo borracho?

żEs a mí a quien hablas, Jenůfa?

żEs que no te das cuenta

de que mi nombre es

Štefan Buryja? 

ˇDueńo de un molino 

de más de dos hectáreas! 

ˇPor eso las muchachas me sonríen!

 

(muestra un ramo de flores)

 

Tuhle voničku jsem

dostal od tej jednej.

Ha sido una de ellas

quien me ha dado este ramo.

 

(a los músicos)

 

Co nehrajete?

Vy hladoví zajíci!

Vy hladoví zajíci!

żPor qué no tocáis?

ˇConejos hambrientos!

ˇConejos hambrientos!

 

(esparce dinero y los músicos se precipitan sobre él)

 

Tu máte! Tu mate!

Zahrejte tu Jenůfčinu:

"Daleko široko do těch

Nových Zámků"...

ˇTomad! ˇTomad!

Tocad la favorita de Jenůfa:

"Es un largo camino

hasta Nových Zámků"...

 

CORO

 

Daleko široko do těch

Nových Zámků;

stavija tam vežu ze

samých šohájků.

Es un largo camino

hasta Nových Zámků,

allí donde construyen

una torre de valientes mozos.

 

ŠTEVA Y CORO

Daleko široko do těch

Nových Zámků;

stavija tam vežu ze

samých šohájků,

 

Es un largo camino

hasta Nových Zámků,

allí donde construyen

una torre de valientes mozos.

 

 

(bailan)

 

CORO

 

Mojeho milého

na sám vršek dali,

zlatú makověnku

z něho udělali.

 

Justo en su cima

han situado a mi amada,

transformándola luego

en una dorada amapola.

 

 

ŠTEVA Y CORO

 

Mojeho milého

na sám vršek dali,

zlatú makověnku

z něho udělali.

 

Justo en su cima

han situado a mi amada,

transformándola luego

en una dorada amapola.

 

 

(siguen bailando)

 

CORO

 

Zlatá makověnka důle

z veže spadla,

moja galanečka

do klína P vzala.

 

La dorada amapola

cayó de aquella torre,

y mi amada

la recogió en su regazo.

 

 

ŠTEVA Y CORO

 

Zlatá makověnka důle

z veže spadla,

moja galanečka

do klína ju vzala.

 

La dorada amapola

cayó de aquella torre,

y mi amada

la recogió en su regazo.

 

 

(siguen bailando)

 

CORO

 

Moja galanečka zlatú

makověnku do klína ju vzala!

ˇMi amada recogió la dorada amapola

en su regazo!

 

ŠTEVA

 

Pojd'sem, Jenůfa!

ˇVen aquí, Jenůfa!

 

CORO

 

Moja galanečka zlatú

makověnku do klína ju vzala!

ˇMi amada recogió la dorada amapola

en su regazo!

 

ŠTEVA

(rodeando con sus brazos la cintura de Jenůfa)

 

Tak půjdem

na vdavky s muzikou!

ˇAcudiremos a nuestra boda 

con música!

 

KOSTELNIČKA

(detiene la música con un gesto)

 

A tak bychom sli celým

životem, celým životem,

a ty Jenůfa, a ty Jenůfa,

mohla bys ty rozhazované

peníze sbírat,

peníze sbírat,

Věrná jste si rodina!

Aji on byl zlatohřivý

a pěkně, pěkně urostlý

že jsem po něm toužila,

už než se poprvé oženil,

aji za vdovca znova!

Matka mi zbraňovala,

že už se tehdy začal

chytat světa!

Ale já neuposlechla,

ale já neuposlechla!

Ale po tom jsem si nešla

postesknout,

když se mi týden

co týden opíjal,

a později chvíla

co chvíla opijal,

dluhy robil,

peníze rozhazoval!

Počala jsem mu předhazovat,

a tu mě bijával,

a tu mě bijával,

že jsem mnoho nocí prožila

po polích schovaná!

Y así es como podemos

vivir toda nuestra vida,

y tú, Jenůfa; tú, Jenůfa,

recogerías el dinero

arrojado, al vuelo,

ˇarrojado al vuelo!

ˇEn tu familia

sois todos iguales!

Él también tenía

los mismos rizos dorados

y un cuerpo magnífico;

yo ya sońaba con poseerle

incluso antes de que se casara

por vez primera,

y continué haciéndolo

también cuando enviudó.

Mi madre intentó detenerme

y me avisó de cómo era,

mas no quise hacerle caso,

ˇno quise hacerle caso!

Pero no intenté

poner fin a mi vida

cuando él se emborrachaba,

ni luego, más tarde,

cuando acumuló deudas

y derrochó el dinero.

Le decía lo que pensaba,

y él me pegaba, me pegaba...

ˇmás de una noche he pasado

oculta en los bosques!

 

(seńala el corazón de la muchacha)

 

Já už to dávno,

dávno cítím,

Já už to dávno,

dávno cítím,

že třeba Veboranský mlynář

ještě není hoden státi,

ještě není hoden státi

vedle mojí pastorkyně!

 

He presentido durante mucho,

mucho tiempo;

he presentido durante mucho,

mucho tiempo

que podrá ser el molinero

de Veborany, pero aun así

ˇno es digno de unirse

a mi hija adoptiva!

 

 

JENŮFA

 

Ó mamičko, nehněvejte se,

mamičko, nehněvetje se,

nehněvetje se!

 

ˇOh, madre, no te enojes!

ˇMadre, no te enojes,

no te enojes!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Pořád jsem ještě,

ještě mlčela,

to tvému srdci kvůli,

to tvému srdci kvůli!

 

Durante todo este tiempo

he procurado callar,

para no herir tus sentimientos,

ˇpara no herirlos!

 

 

JENŮFA

 

Ó mamičko, nehněvetje se,

mamičko, nehněvetje se!

 

ˇOh, madre, no te enojes!

ˇMadre, no te enojes!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Poviš mu, že já nedovolím, abyste se prv sebrali,

že já nedovolím, abyste se prv sebrali,

až po, zkoušce jednoho roku,

když se Števa neopije.

Dile que no consentiré que os caséis;

no consentiré que os caséis;

hasta que pase un ańo

sin que Števa se emborrache.

 

SOLDADOS

 

Ale je to přisná ženská,

ale je to přísná ženská!

 

ˇOh, qué mujer más dura!

ˇOh, qué mujer más dura!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Neuposlechněs-li, Jenůfa,

dáš-li jeho slovům

přednost před mýma,

Bůh tě tvrdě ztrestá,

když mne neposlechneš,

Bůh tě tvrdě ztrestá!

 

Si no me obedeces, Jenůfa,

si valoras más sus palabras,

Dios habrá de

castigarte severamente.

ˇSi no me obedeces,

Dios habrá de castigarte!

 

 

ABUELA

 

Ó dcera moja, dcera moja,

je to přísná ženská,

je to přísná ženská!

 

ˇOh, esa hija mía, esa hija mía,

qué mujer más dura es!

ˇQué mujer más dura!

 

 

KOSTELNIČKA

 

Zitra ihned dom mi půjdeš...

Mańana saldrás de casa...

 

ABUELA

 

Vždyt’on ten šohájek  

není tak zly!

 

ˇDespués de todo,

el muchacho no es tan malo!

 

 

LACA

(para sí)

 

Pohlad’te šohájka, pohlad’te!

ˇAcaríciale, acaríciale!

 

KOSTELNIČKA

 

...aby lidé neřikali,

že se za tím štěstím dereš.

...y así la gente no dirá

que tienes prisa en casarte.

 

SOLDADOS

 

Ale je to přísná ženská,

ale je to přísná ženská!

 

ˇOh, qué mujer más dura!

ˇOh, qué mujer más dura!

 

 

LACA

(en voz alta)

 

Kostelničko, upadl vám šátek!

A já bych vám také,

také, ruku políbil.

 

ˇKostelnička,

has dejado caer tu echarpe!

ˇQuisiera besar tu mano!

 

 

KOSTELNIČKA

(se dispone a marchar)

 

Mívajte se tady dobře!

ˇQue os divirtáis!

 

ABUELA

 

A vy muzikanti jděte dom,

jděte dom, jděte dom!

Nesvádějte chlapců!

Jděte dom, jděte dom!

 

ˇIros a casa ahora, músicos,

a casa, a casa!

ˇNo tentéis a los muchachos!

ˇIros, iros a casa!

 

 

SIRVIENTES

 

Jděte dom, jděte dom.

A vy muzikanti jděte dom,

jděte dom,

nesvádějte chlapců...

A vy muzikanti jděte dom,

jděte dom, nesvádějte...

 

ˇIros a casa ahora, músicos,

y no tentéis a los muchachos!

ˇA casa!

ˇNo tentéis a los muchachos!

ˇIros a casa ahora, músicos,

a casa, a casa!

 

 

CAPATAZ

 

Jděte dom, jděte dom!

ˇA casa, a casa!

 

ABUELA

 

Jdi se vyspat, Števuško jdi!

Seš mladý, kamarádi tě svádí,

zapomněl, zapomněl jsi se!

 

ˇCorre a dormir un poco,

joven Števa!

ˇEres joven, y tus amigos te tientan!

 

 

SOLDADOS

 

Kamarádi tě svádí?

kamarádi tě svádí?

 

żTus amigos?

żTus amigos te tientan?

 

 

(salen)

 

ABUELA

 

A ty Jenůfo, neplač, neplač!

Každý párek si musí

svoje trápeni přestát,

trápení přestát, ach, přestát...

 

ˇNo, Jenůfa, no llores!

Toda joven pareja

ha de enfrentarse

a sus problemas...

 

 

CAPATAZ

 

Každý párek si musí

svoje trápení přestát,

svoje trápení přestát...

 

Toda joven pareja ha de enfrentarse

a sus problemas,

a sus problemas...

 

 

TODOS

 

Každý párek si musa

svoje trápení přestát.

 

ˇToda joven pareja ha de enfrentarse

a sus problemas!

 

 

(salen todos menos Jenůfa y Števa)

 

JENŮFA

 

Števo, Števo, já vím, žes to

urobil z té radosti dnes.

Ale jinda, Števuško,

nehněvej mamičku;

víš, jak jsem bědná!

Srdce mi úzkost’ú

tělě se třese,

že by mamička aj lidé

mohli poznat moji vinu.

Bojím se, že na mne

padne kdysi trest;

celé noci nespím.

Pamatuj se, duša moja,

pamatuj se, duša moja,

když nám Pánbůh s tím

odvodem včil pomohl,

abychom se mohli sebrat,

abychom se mohli sebrat!

 

Bez toho bude od mamičky,

těch výcitek, dost, dost!

Víš, jak si na mně zakládá,

včil, včils ju měl slyšet,

včil měl slyšet!

Nevím, nevím, nevím, nevím,

co bych udělala,

kdybys ty mne včas nesebral,

nevím, nevím, nevím, nevím,

co bych udělala, také já

také já, nevím,

co bych udělala, také já

Števa, Števa, yo sé que hoy

te emborrachaste por la excitación.

Pero la próxima vez,

Števa querido, no debes

enfadar a mamá; sabes bien

en qué situación me hallo.

Mi corazón tiembla, ante el temor

de que mi madre y los demás

descubran mi culpa.

Temo ser castigada

y paso las noches en vela.

Recuerda, amor mío;

amor mío, recuerda:

Dios nos ha librado

de tu alistamiento

para que podamos casarnos.

ˇNos ha ayudado

para que podamos casarnos!

 

ˇMi madre no por eso

dejará de hacer reproches!

Ya sabes cuánto me quiere,

cuánto me quiere...

ˇDeberías haberle hecho caso,

sí, haberle hecho caso!

No tengo idea de lo que haría

si tú no te casaras

a tiempo conmigo.

ˇNo tengo idea 

de lo que podría hacer!

ˇNo sé qué haría!

 

ŠTEVA

Nešk leb ser,

Vždyt’ vidíš,

tetka Kostelnička mne

pro tebe dopaluje,

a to pro moji lásku k tobě,

pro moji lásku k tobě.

Monly byste se dívat,

mohly jste se dívat,

jak o mne všechna

děvčata stojí!

No pongas esa cara.

Ya has visto que la vieja

se mete conmigo

por tu causa

y por el amor que siento,

ˇpor el amor que siento!

Teníais que haber visto,

las dos, hace un rato,

hasta qué punto se interesan

por mí las muchachas.

 

JENŮFA

(irritada)

Ale včil na ně

hledět nemáš! Jen já

mám velké právo k tobě,

smrt bych si musela urobit’!

Ty mí takový nesmíš být,

Bože můj, Bože můj,

slabý, směšný, takový

takový, takový směšný!

ˇAhora ya no debes

mirar a ninguna!

ˇSoy yo la única que tiene

un derecho real sobre ti!

ˇDe otro modo me mataría!

No seas así, por el amor de Dios, 

no seas así...

ˇNo seas débil, ni estúpido!

 

ŠTEVA

 

Však tě snad nenechám tak!

Už pro tvoje jablúčkový líce,

Jenůfo, ty jsi věru ze

všech nejpěknější

ty jsi že všech nejkrásnější!

O Jenůfa!

 

Vamos, vamos,

yo no te abandonaría,

aunque sólo fuera

por tus hermosas mejillas rosadas...

ˇEres la más bella de todas,

oh, Jenůfa!

 

 

 

JENŮFA

 

Smrt bych si musela urobit!

ˇTendría que matarme!

 

ABUELA

(saliendo de la casa)

 

O nechte hovorů!

ˇYa habéis hablado bastante!

 

ŠTEVA

 

O Jenůfa!

ˇOh, Jenůfa!

 

JENŮFA

 

Smrt bych si musela urobit!

ˇTendría que matarme!

 

ABUELA

 

O nechte hovorů,

až zítra, až bude

mít čistou hlavu!

Běž, chlapče, běž si lehnout!

 

Ya habéis hablado bastante.

Seguiréis mańana,

con la cabeza despejada.

ˇLargo, muchacho, ve a acostarte!

 

 

ŠTEVA

 

O Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa,

ty jsi e všech,

že všech nejkrásnější,

nejkrásnější!

 

ˇOh, Jenůfa, Jenůfa, Jenůfa,

tú eres la más bella de todas!

La más bella

de todas...

 

 

(salen Števa y la abuela. Jenůfa se sienta y continúa cortando patatas con aire abatido. 

Entra Laca; ha tirado su bastón y trae el cuchillo en la mano)

 

LACA

 

Jak rážem všecko to Števkovo

vypínání schlíplo, schlíplo

před Kostelničkou uši!

 

Qué poco tardaron en amainar

los humos de Števa

ante la regańina de la viuda.

 

 

JENŮFA

 

Přes to zůstane on stokrát,

stokrát lepší než ty!

 

Di lo que quieras:

ˇsiempre valdrá lo que cien como tú!

 

 

LACA

 

Zůstane! Zůstane!

ˇSiempre! ˇsiempre!

 

(se inclina para recoger el ramo de flores)

 

Jenůfa, tuhle mu upadla

ta vonička, co dostal od

některé z těch, z těch, co

prý se na něho všude smějú!

Okaž, já ti ji zastrčím

za kordulku...

 

Jenůfa, ha perdido el ramo

que le dieran las muchachas,

ˇesas muchachas que

constantemente le sonríen!

Mira, lo prenderé

en tu seno

 

 

(Barena, la criada, aparece en el umbral)

 

JENŮFA

(se pone en pie, desafiante)

Dej ji sem!

Takovou kytkou,

kterou dostal můj frajer

na počest, mohu se pyšit,

mohu, mohu, mohu se pyšit!

ˇDámelo!

Puedo sentirme orgullosa

ˇoh, sí! orgullosa, de cualquier flor 

que mi amado

haya obtenido como regalo.

 

LACA

(para sí)

 

Budeš se jí pyšit.

Ya lo creo, que te sentirás.

 

(a Jenůfa)

A on na tobě nevidí

nic jiného, jen ty

tvoje jablúčkové líca.

Lo único que ve en ti

son tus mejillas,

tus hermosas mejillas rosadas.

 

(Para sí, contemplando su cuchillo)

 

Tenhle křivák by ti

je mohl pokazit.

Este cuchillo

podría desfigurarlas.

 

(se acerca a Jenůfa)

Ale zadarmo ti tu

voničku nedám!

ˇPero no tendrás esas flores

a cambio de nada!

 

(intenta besarla)

 

JENŮFA

(se resiste)

Laco, uhodím tě

ˇLaca, te pegaré!

 

(Laca se inclina y corta la mejilla de Jenůfa con el cuchillo)

LACA

 

Co máš proti mně?

żQué tienes contra mí?

 

JENŮFA

 

Ježíš, Maria!

Tys mi probodl líco!

 

ˇJesús, María!

ˇMe has cortado la mejilla!

 

 

LACA

(cae de hinojos frente a ella)

 

Co jsem to urobil?

Jenůfa!

 

żQué he hecho?

ˇJenůfa!

 

 

(Jenůfa corre hacia la casa)

 

Co jsem to urobil?

Jenůfka!

Já t’a lúbil, Já t’a lúbil,

od malička...

 

żQué he hecho?

ˇJenůfa!

Te he amado, te he amado

desde que era un nińo...

 

 

ABUELA

(acude corriendo)

 

Co to?

żQué ocurre?

 

CAPATAZ

(acude corriendo)

 

Co to? Co se to děje?

żQué ocurre? żQué pasa?

 

LACA

 

Od malička lúbil,...

Desde que era un nińo...

 

CAPATAZ

 

Co se to, co se to děje?

żQué ha ocurrido?

 

LACA

 

...od malička lúbil...

...desde que era un nińo...

 

BARENA

 

Neštěstí se stalo,

neštěstí se stalo!

ˇUn accidente,

ha ocurrido un accidente!

 

LACA

 

Od malička lúbil

Desde que era un nińo...

 

BARENA

 

Laškovali o hubičku,

on si podržel křivák v ruce

a tak, nechtěja, nechtěja

ji poškrábl nějak líco.

Zaplat’ Pánbůh,

že ji netrefil do oka!

Estaban peleando por un beso

y él tenia el cuchillo en la mano, 

y por error,

por error, le arańó la mejilla.

ˇGracias a Dios,

no le alcanzó  el ojo!

 

 

(el capataz entra corriendo en pos de Jenůfa)

ABUELA

 

Samou žalost vyvádíte,

vyvádíte chlapci!

 

Tus travesuras

no traen sino problemas.

 

 

BARENA

Zaplat’ Pánbůh!

ˇGracias a Dios!

 

 

CAPATAZ

 

Stařenko, pojd'te k Jenůfě,

ona může z toho zamdlít!

Pošlete pro Kostelničku,

at’jde hojit, honem hojit!

Honem hojit.

ˇAbuela, ven y ayuda a Jenůfa! 

Podría desmayarse.

Avisa a Kostelnička.

Dile que le ponga algo,

ˇrápido, que haga algo!

 

 

(La abuela entra en casa. Laca huye ante los gritos del capataz)

 

Laco, neutíkej, tys jí

urobil naschvál, naschvál,

 

ˇNo huyas, Laca! 

ˇSé que lo hiciste a propósito!

 

 

Acto  II