KATIA Y EL DIABLO

 

 

Personajes

KATIA

JIRKA

LA MADRE

MARUBEL

LUCIFER

DEMONIO PORTERO

DEMONIO GUARDIÁN

PRINCESA

DONCELLA

MARISCAL

MÚSICO

Muchacha Casadera

Pastor

Madre de Katia

Demonio

Jefe de los Demonios

Portero del Infierno

Guardián del Infierno

Princesa del País

Doncella de la Princesa

Mariscal del Principado

Músico

Mezzosoprano

Tenor

Mezzosoprano

Bajo

Bajo

Bajo

Bajo

Soprano

Soprano

Bajo

Tenor

 

PRVNÍ DĚJSTVÍ


(Otevřená předsíň venkovské hospody. Letní
podvečer. Posvícení. Muzika vesele hraje. Tanec.
Muzikanti jsou na kruchtičce vpravo. V hudbu mísí
se vykřiky rozjařených tanečníků a výskání Za
chvíli po otevření opony muzikanti přestanou.
Tanečníci buď se procházejí v kole nebo přistupují
ke stolùm pít. Vpředu se tanečníci seskupí kolem
ovčáka, který už je trochu podnapilý)


CHASNÍCI
Proč tak brzy, ovčáku,
od nás tě to domů žene? Proč?
Vždyť je přece posvícení,
budem teprv veselí!

OVČÁK
(s lítostivou tváří naznačuje posuňky, že
nerad odchází ale že musí. Přihýbá si ještě
z nabízeného mázu)
Musím, braši, domů jít,
vždyť už tma je hnedle venku
a mne doma čeká práce
vyhnal by mne milostpán.

CHASNÍCI
A, pan správce, není divu,
tomu věru těžko sloužit!
Ten by nejradš s námi všemi
na robotěřůň vorat chtěl.
I to naše posvícení
napolo nám letos zkazil:
zítra půjdem na robotu
místo pěkné hodinky.

OVČÁK
Ještě že jsem hnát nemusel
na pastvu o posvícení.

CHASNÍCI
Podobné by mu to bylo
čert kdyby chtěl dědka vzít!

OVČÁK
Jaká pomoc - musím domů.
Kamarádi, pojd'te se mnou!
Pospravím-li doma brzy,
vrátím se sem ještě k vám.

(k muzikantům, klade jim no stůl peníze)

Alou, páni muzikanti, domů vy mne
vyprovoďte hezky s veselou!

(Tři muzikanti, houslista, klarinetista a trubač
vezmou nástroje a postaví se před ovčáka, který
má kolem sebe několik mladíků, jednoho drží
kolem krku, v druhé, zdvižené ruce má plechový
máz. Když už chtějí vykročit, vejde do tančírny
Káča s mámou. Všichni se po ní ohlížejí.
Utajený smích)


Hrome, Káča sem jde taky!

CHASNÍCI
Jirko, to bys měl tu zůstat,
Káča prej na tebe bere.

OVČÁK
Pámbů odpust' všechny hříchy
tu bych nechtěl, kamarádi,
kdyby byl ten její barák
třeba ce ej ze zlata,
tu bych nechtěl!

CHASNÍCI
Proč bys nechtěl, vždyt' je k světu!
Proč?

OVČÁK
Ale hubatá až hrůza;
ta když začne, na mou věru,
jako když vytáhne mlynář
u rybníka stavidla.
To jsou léta, co už čeká,
až se někdo hloupej zmejlí;
hranatá je a ty boky
zadek bych jí neobeh’!

CHASNÍCI
(vypuknou v smích)
Hahahaha, hahahaha!

OVČÁK
Za svět celej bych ji nechtěl!

(k muzikantům)

Hrajte, páni muzikanti, zahrajte mně mou!

(muzikanti doprovázející ovčáka spustí)

Já ubohej ovčáček,
ztratil jsem tři ovce,
když 'jsem musel stádo pást
na zelenej louce.
Šla tamtudy po cestě
jedna krásná paní:
mela šaty hedvábný,
prášilo se za ní.

(Jak se vzdalují, slyšet zpěv, ale hlas zaniká.
Káča zatím usedla s mámou na lavici vpředu.
Muzikanti začnou nový kousek. Hoši berou
děvčata k tanci. Jen pro Kácu nikdo nejde.
Všichni si z ní dělají úsměšky)


KÁČA
(zlostně k mámě)
To, je přece k zlosti;
přijdu k muzice,
zádnej pro mne nejde,
a já bych tak ráda
chtěla tancovat.

(Netrpělivě sebou škube a mračí se pohlížejíc
na tančící. Sousedky naslouchají její řeci.)


MÁMA
Však 'jsem ti to řekla,
že tu budeš sedět;
vždyt jsem ti to řekla,
smat se ti jen budou;
věru, že jsi mohla
doma zůstat dnes.

KÁČA
(utrhne se no matku)
Mlčte, mámo, mlčte,
spravujte si svoje!

(rozčileně)

Jak to se mnou škube,
točit bych se chtěla
třeba s čertem dnes!

SOUSEDKY
(se dají do smíchu)
Slyšely jste Káču?
Hahahahaha!
Tancovat chce s čertem!
Hahahahaha!

(Do síně vkročí v tu chvíli čert Marbuel
kterého ale nepoznají. Je v mysliveckém
oděvu, hodně snědý ve tváři, vlasy a husté
obočí má černé- je bez vousů. Napadá trochu
na nohu. Projde tančírnou a zdraví skupinu
sousedů vpředu. Velký údiv a ticho. Všichni
stojí nepohnutě)

ČERT
Dobrý večer!

SOUSEDÉ A SOUSEDKY
(udiveni)
Dobrý večer!

ČERT
(uctivě, ale v jeho tónu
lze pozorovat lehký úsměšek)
S dovolením, milí páni,
rád bych se vás něco zeptal.
Jsem tu přece v Dlouhé Lhotě?

SOUSEDÉ
To jste!

ČERT
A tam na kopečku
váš je zámek?

SOUSEDÉ
(úsměšně)
Vy snad chcete
k panu správci na návštěvu,
jdete snad na posvícení
Už je pozdě!

ČERT
(s úsměvem)
Ne, tam nejdu, ne!
Do zámku jít k panu správci,
to mě ani nenapadlo!...
Chtěl jsem se vás jenom zeptat,
je-li hodný ten vás správce,
jak se vám tu vede ve vsi,
zda jste přece spokojeni.

SOUSEDÉ
(s ironií)
Urozenej náš pan správce
náramně je hodnej člověk
kdyby kůži s nás moh' sedřít,
jste by to udělal!

ČERT
(s líčeným údivem)
A co vaše paní kněžna,
pročpak k té nejdete prosit?
Snad, že by vám ulehčila?

SOUSEDÉ A SOUSEDKY
Naše kněžna, hohahaha!
Poslouchejte, milej pane,
správce, ten je za osumnáct,
kněžna bez dvou za dvacet.
Jestli ale k nám jste přišel
vyzvídat a pak to donést
panu správci...

(Dělají hrozivé posunky.)

ČERT
Ale kdepak!
Pro sebe jsem chtěl to vědět.
Rádi byste tedy byli,
kdyby správce odtud přišel?

SOUSEDÉ A SOUSEDKY
Rádi vždyt' nás týrá pořád!
Čert ho vem!

ČERT
(jako pro sebe)
Však on ho vezme!

(zasměje se ďábelsky)

Hehehe!

(k sousedům)

Tak děkuju!

(Otočí se od sousedů a rozhlédne
se po hospodě. Pak jde si sednout
ke stolu, kde sedí Káča)


Hospodo, hej, pivo sem!

CHASNÍCI
(přikročí k muzikantům a vyptávají se
zvědavě, pohlížejíce no čerta)
Znáte toho myslivce,
co si ke Káče tam přised'?

MUZIKANT
Přece znám tu v širém kraji
všecky všudy pány. Toho ale
jaktěziv jsem neviděl.

SOUSEDÉ
(šeptem k chasníkům
a muzikantům)
Vyptával se na správce,
na kněžnu; však jsme mu řekli,
co tu od nich zkusíme.

DĚVČATA
A že ke Káče si přised'?
Ten si tuze nevybírá.
Snad ji k tanci nevezme?

(Zatím přinesli čertu pivo.
On přistrkuje máz ke Káče.)

ČERT
Prosím, prosím, zavdejte si!

KÁČA
(pro sebe)
Copak je to?

(k čertu)

Vzácný pane, velká pro mne věru čest.

ČERT
Pite jen!

KÁČA
(zvedne máz)
Na vaše zdraví!

(Upejpavě se napije.)

ČERT
Co, že jste tak málo pila?
Pročpak se jen upejpáte?
Chcete-li pít na mé zdraví,
hezky plecháč nahněte!
Dopíte až třeba na dno -
dám zas nalejt - pite - pite!

KÁČA
Pěkně děkuju!

ČERT
Jen píte!

KÁČA
(stranou)
Takový pán, na mou duši,
to je jistě jinší chlapík
nez pan správce ze zámku!

(Vezme plecháč a notně si přihne. Potom
neohrabaně koketuje s čertem. Muzikanti,
kteří vyprovodili ovčáka,
zatím se i s chasníky navrátili)


CHASNÍCI A DĚVČATA
(pozorují Káču)
Hled'te, Káču, jak se kroutí,
očima jak po něm hází;
kam dal rozum, tu si vybrat,
co mu to jen napadlo?

ČERT
domlouvá Káče?
Tancovat se vám snad nechce,
že tu sedíte tak sama?
Nerada snad tancujete?
To by bylo škoda přec!.

KÁČA
Což je o to, já bych tak ráda,
ale tady se sprost'áky,
moresy nemají žádné,
s těma nechci do kola.

ČERT
(k sobě)
Je to huba! Ale počkej,
vytočím tě.

(Vyskočí, vytáhne zlat'ák a hodí muzikantům.)

Sólo, hoši!

(Muzikanti spustí nový kousek.)

(Káče)

Tak se mnou tedy pojďte!

(Chytne Káču, skočí s ní do kola)

CHASNÍCI A DĚVČATA
(ustupují se smíchem z kola) 
Hleďte, Káču, ta to chytla,
jaký vzácný tanečník
Dlouho pro ni žádný nešel,
přeci se ho dočkala

SOUSEDÉ A SOUSEDKY
Inu, inu, to je rána,
Káča dneska tancuje;
jak se při tom naparuje,
sólo že jí zahrát dal.

ČERT
(křičí z kola na muzikanty)
Hezky zčerstva!

(Muzikanti urychlí kousek.
Káča s čertem v kole jen lítá.)


CHASNÍCI, DĚVČATA, SOUSEDÉ
Káča s pánem zrovna lítá -
jak se práší od podlahy!
Muzikanti nepostačí -
to se Káča vytřese.

(Smích. Káča schvácená
ustane v tanci a klesá na židlí.)

KÁČA
To byl kousek, sotva dýchám;
svět se celý se mnou toa.
Do smrti bych, vzácný pane,
chtěla s vámi tancovat!

ČERT
(usedne zase ke stolu)
Pojd'te se mnou, moje milá,
vyplní se vaše přání.

KÁČA
(s udivením)
Co, já že mám s váma jít?
A co chalupa a máma?
Ty mám tady zanechat?

ČERT
Chalupu vám, milá Kačko,
jistě žádný neukradne.
Máma bude hospodařit,
a když budete zas chtít,
můžete sem přijít někdy
na návštěvu.

KÁČA
To je pravda!
Rozmyslit bych si to měla.

ČERT
Vždyt já Počkám, rozmyslete!

(Vtom objeví se na prahu ovčák;
čert hovoří potichu s Káčou)


CHASNÍCI A DĚVČATA
Sláva, Jirka už je tady!

(Ovčák kráčí se sklopenou hlavou, zamračen)

Co se ti to, Jirko, stalo,
proč se mračíš? Proč?

OVČÁK 
Co se stalo?
Pán mne vyhnal. – Koukal z okna,
když jste s muzikou mne vedli.
Za chvíli byl u mne dole,
začal hubu roztahovat
že prej si to zakazuje,
abych se dal vyprovázet
muzikanty z hospody.

CHASNÍCI
A co je mu vlastně po tom;
však ti na muziku správce přece neplatí.

OVČÁK
Tohle jsem mu zrovna řek'!
Na to rozpálil se vzteky,
chtěl mne holí přetáhnout.
Já mu v zlosti hůlku chytil,
přelomil ji mezi prsty,
hodil mu ji pod nohy;
to se ví, že hned mne vyhnal:
- Táhni k čertu! - na mne vykřik'.
On by k čertu měl už jít.

ČERT
(který poslouchal, zasměje se)
Hahahaha!

OVČÁK
(ohlédne se po čertu)
Kdo to je?

CHASNÍCI A SOUSEDÉ
Nevíme. Před chvílí přišel,
na správce se nás tu vyptal,
potom s Káčou tancoval.

(Ovčák prohlíží si ještě čerta.
Potom usedne u stolu vzadu a pije)


ČERT
(ke Káče)
Chcete tedy se mnou k nám?

KÁČA
(zvědavě a rozpačitě)
Kde vy ale zůstáváte?

ČERT
(tajemně, ale přece vlídně)
Je sic to trochu daleko,
však my tam brzy dorazíme,
a vím, že jistě zalíbí se
vám byt můj v zámku červeném.
Je prostranný a světlý dost a teploučký až ku podivu,
kdo jednou se tam přistěhoval,
ten odtamtud už nešel zpět.
A pořád u nás veselo,
muzika hraje bez přestání,
že po mámě a chalupě
se stýskat vám tam nebude.

KÁČA
Věru, už moc neschází,
že bych s vámi chtěla odsud.

ČERT
No, tak pojďte, krásná Kačenko,
přivedu vás se vší slávou,
až vás v zámku uhlídají,
budou mně vás závidět.

KÁČA
(které lichotí čertovo pochlebování)
Když to tedy musí být,
půjdu s vámi.

ČERT
Pojďme již!

(Uchopí Káču za ruku, dupne do podlahy.
Zableskne se a zahřmí, čert s Káčou se

propadne. Vyvalí se dým. Otvor zůstane
otevřen. Lidé stojí chvíli v němém ustrnutí)


VŠICHNI
(po chvilce)
Pámbù s námi, to byl čert,
do pekla si Káču vzal.

MÁMA
(naříká)
Káčo, Káčo dcero milá,
co si bez tebe tu počnu!

OVČÁK
(přikročí k ni)
A co, kmotra, jaké nářky,
půjdu za nima.

MÁMA
(radostně)
Ty, Jirko?

OVČÁK
(trpce)
Ze služby mne správce vyhnal,
povídal mi: - Táhni k čertu! -
Půjdu teda do pekla.
Víte přeci, že mám kuráž,
ani čerta nebojím se.
Přivedu vám zpátky Káču,
nebo sám tam zůstanu.

CHASNÍCI A SOUSEDÉ
Blázníš, Jirko?

OVČÁK
Proč bych bláznil?
Nemám na světě co ztratit. -
A tak, s pánem bohem, lidi, s pánem bohem!
Kudy čert se dostal k peklu,
já se taky dostanu.

(Skočí do prohlubně.)

PRIMER ACTO


(Puerta abierta de una posada. Noche estival.
Fiesta patronal. Baile. Gritos de alegría de
los bailarines y música alegre. Poco después
de levantarse el telón, la música cesa. Los
bailarines pasean formando círculos o se
sientan para beber. Delante de la escena
unos bailarines se agrupan alrededor de
un pastor que está ya un poco ebrio)


JÓVENES ALDEANOS
żPastor, por qué nos dejas tan pronto?
żPor qué?
Hoy es la fiesta y es ahora
cuando queremos divertirnos.

EL PASTOR
(Con tristeza les cuenta que parte en contra
de su voluntad, pero que es necesario. Bebe
otro trago)
Debo irme, hermanos,
cae la noche
y aun tengo trabajo en la casa,
si no el amo me despedirá.

JÓVENES ALDEANOS
ˇAh, el intendente, claro!
Es realmente duro trabajar en su casa.
Si pudiera nos ataría a todos al arado
para hacernos trabajar.
Incluso casi nos ha echado a perder
la fiesta patronal.
Mañana tenemos que ir al trabajo
sin tener nuestro día de descanso.

EL PASTOR
ˇEstoy feliz, pues en este día de fiesta
no he tenido que guardar los corderos!

JÓVENES ALDEANOS
ˇQue lo haga él!
ˇQue el diablo se lo lleve!

EL PASTOR
No se puede hacer nada... debo irme.
ˇAmigos, venid conmigo!
Si termino el trabajo a tiempo,
volveré a reunirme con vosotros.

(dándole dinero a los músicos)

ˇEh, amigos, acompañadme
y tocad algo alegre!

(Tres músicos - violinista, clarinetista y
trompetista- cogen sus instrumentos y se
ponen delante del pastor al que rodean
varios muchachos. El pastor levanta una
copa. Están casi para partir cuando entran
en la sala Katia y su madre. Todo el mundo
se ríe para sus adentros)


ˇDemonios, Katia llega también!

JÓVENES ALDEANOS
Jirka, deberías quedarte aquí,
se dice que Katia está enamorada de ti.

EL PASTOR
ˇQue Dios me perdone todos mis pecados!
Amigos, yo no querría
ni aunque su casa
fuese toda de oro.
ˇNo querría!

JÓVENES ALDEANOS
żPor qué no? ˇElla no está tan mal!
żPor qué no?

EL PASTOR
Porque es una charlatana.
Cuando empieza a hablar,
creedme,
no hay quien pueda pararla.
Desde hace años ella espera
un tonto que se deje engañar.
Además es corpulenta y su cintura necesita
dos hombres para rodearla.

JÓVENES ALDEANOS
(Estallando de risa)
ˇJa, ja, ja! ˇJa, ja, ja!

EL PASTOR
No lo quisiera por nada del mundo.

(A los músicos)

ˇTocad, amigos, tocad mi canción!

(Los músicos comienzan a tocar)

Soy un pobre pastorcito,
perdí tres ovejas
cuando llevé a pastar a mi rebaño
a una verde pradera.
Una bella dama
ha llegado por el camino,
sus ropas son de seda
y camina levantando polvo.

(Mientras se alejan, las voces desaparecen.
Entretanto, Katia se ha sentado con su
madre en un banco. Los músicos invitan
a bailar a las jóvenes. Nadie invita a Katia
y todo el mundo se burla de ella.)


KATIA
(A su madre, con enojo)
ˇQué rabia!
Llego al baile
y nadie me invita.
ˇY yo deseo tanto
bailar hoy!...

(Se agita impaciente y mira a las parejas con
envidia. Los que están a su lado la escuchan)


LA MADRE
ˇYa te había dicho
que harías el ridículo!
ˇYa te había dicho
que se burlarían de ti!
Verdaderamente hoy,
podías haberte quedado en casa.

KATIA
(Regañando a su madre)
ˇCállate, mamá, cállate!
ˇMétete en tus asuntos!

(Irritada)

ˇLos pies se me mueven solos
y bailaría hasta con
el mismísimo diablo!

LOS VECINOS
(Echándose a reír)
żHabéis oído a Katia?
ˇJa, ja, ja!
ˇQuiere bailar con el diablo!
ˇJa, ja, ja!

(En ese momento el diablo Marbuel entra
en la sala sin ser reconocido. Es tenido por
un cazador, muy moreno de cara, sus cabellos
y sus espesas cejas son negros; no lleva
barba. Cojea. Atravesando la sala saluda
a un grupo de aldeanos. Hay un extraño
silencio. Todo el mundo permanece inmóvil.)

EL DIABLO
ˇBuenas noches!

LOS VECINOS
(Extrañados)
ˇBuenas noches!

EL DIABLO
(Respetuosamente pero
con una ligera ironía)
Perdón, señores,
quisiera preguntarles una cosa.
żEstoy en Dlouhá Lhota?

LOS VECINOS
ˇCiertamente, lo está!

EL DIABLO
żEs un castillo
aquello que hay en la colina?

LOS VECINOS
(Irónicamente)
żQuizá quiera ir de visita
a casa del intendente,
para asistir a la fiesta?
ˇYa es tarde!

EL DIABLO 
(Sonriendo)
No, en absoluto, no voy a allí.
Realmente no había pensado
en ir al castillo a visitar al intendente…
Quiero preguntaros solamente,
puesto que sois del pueblo,
si el intendente es bueno con vosotros
y si vivís felices.

LOS VECINOS
(Irónicamente)
Nuestro noble intendente
es bueno hasta la médula,
ˇsi pudiera nos despellejaría vivos
y lo haría sin vacilar!

EL DIABLO
(Aparentando sorpresa)
żY la princesa?
żPor qué no le informáis?
Quizás os ayudaría.

LOS VECINOS
żNuestra princesa?... ˇJa, ja, ja!
escuche, señor,
la princesa no es mejor
que el intendente.
Pero si usted ha venido aquí
para informar y contar
al intendente...

(Hacen gestos amenazadores)

EL DIABLO
ˇNada de eso!
Es por mí mismo que quería saberlo.
żSeríais felices
si el intendente se fuese de aquí?

LOS VECINOS
Claro que sí, puesto que es un tirano.
ˇQué el diablo se lo lleve!

EL DIABLO
(A parte)
ˇSeguramente se lo llevará!...

(Ríe diabólicamente)

ˇJa, ja, ja!

(Dirigiéndose a los vecinos)

Os doy las gracias.

(Apartando la vista de los vecinos, recorre
con la mirada la sala. Seguidamente, va a
sentarse a la mesa donde se encuentra Katia)


ˇEh, patrón, dame cerveza!

JÓVENES ALDEANOS
(Acercándose a los músicos y mirando
al diablo, preguntándoles con curiosidad)
żConocéis a ese cazador,
el que está sentado cerca de Katia?

UN MUSICO
Conozco, ciertamente,
a todo el mundo en esta región.
Pero a ese hombre no lo he visto nunca.

LOS VECINOS
(Dicen, cuchicheando, a los jóvenes
y a los músicos)
Nos ha preguntado por el intendente
y la princesa...
y si ellos nos hacen sufrir.

LOS JÓVENES
żSe ha sentado cerca de Katia?
No será exigente.
żQuizás la invite a bailar?

(Entretanto, han traído la cerveza
al diablo. Éste se dirige a Katia)

EL DIABLO
ˇBeba una copa, por favor, beba!

KATIA
(A parte)
żQuién es?

(Al diablo)

Señor, es un honor para mí.

EL DIABLO
ˇServiros!

KATIA
(Levanta la copa de cerveza)
ˇA su salud!

(bebe un sorbo tímidamente)

EL DIABLO
żPor qué ha bebido tan poco?
żPor qué?
ˇSi quiere beber a mi salud,
debe levantar bien el codo!
ˇBeba hasta el final,
haré servir otra... beba... beba!

KATIA
ˇMuchas gracias!

EL DIABLO
ˇBeba!

KATIA
(A parte)
Para mí que este hombre
es totalmente distinto
al intendente.

(Ella coge la cerveza y bebe un buen trago.
Después coquetea torpemente con el diablo.
Los músicos y los jóvenes aldeanos, que han
acompañado al pastor, han regresado)


JÓVENES ALDEANOS
(Mirando a Katia)
Mirad a Katia cómo se pavonea
y como le pone ojos tiernos...
żHabrá perdido la razón al escogerla?
żQué le habrá visto?

EL DIABLO
Sin duda usted no desea bailar
puesto que permanece sentada
aquí tan sola...
żO es que a usted no le gusta bailar?
ˇSería una lástima!

KATIA
Por supuesto que sí quiero,
pero estos aldeanos
no tienen modales
y no tengo ganas de bailar con ellos.

EL DIABLO
(A parte)
ˇQué remilgada!
Pero espera, que yo te haré bailar.

(lanza una moneda de oro a los músicos)

ˇUna pieza para mí solo!

(Los músicos comienzan una nueva pieza)

(A Katia)

ˇBien, vamos a bailar!

(comienza a bailar con Katia)

JÓVENES ALDEANOS
(Les hacen sitio riendo)
ˇMirad a Katia, ha tenido suerte,
es un bailarín de calidad!
ˇElla lo esperaba desde hace mucho tiempo
y finalmente, aquí está!

LOS VECINOS
ˇMirad, mirad, lo que ocurre!
Katia está bailando,
a pesar de ser tan orgullosa
la han hecho bailar.

EL DIABLO
(Grita a los músicos)
ˇMás rápido, más rápido!

(Los músicos aceleran el ritmo. Katia y
el diablo bailan cada vez más rápido.)


JÓVENES ALDEANOS, VECINOS
ˇMirad cómo dan vueltas tan rápido
que levantan polvo del suelo!
Los músicos a penas pueden seguirlos...
Katia bailará todo cuanto quiera.

(Risas. Katia, muerta de cansancio, deja
de bailar y cae sobre una silla.)


KATIA
Sólo era un baile...
Estoy sofocada, todo gira a mi alrededor.
ˇHasta la muerte, señor,
querría bailar con usted!

EL DIABLO
(Volviendo a la mesa)
Venga conmigo, querida,
su deseo se cumplirá.

KATIA
(Extrañada)
żIr con usted?
żY mi casa?...żY mi madre?...
żDebería dejarlas aquí?

EL DIABLO
Mi querida Katia,
sin duda, nadie le quitará su casa.
Su madre cuidará la casa
y cuando usted lo desee,
podrá venir
a visitarla.

KATIA
ˇEs verdad!
Debo pensarlo...

EL DIABLO
Esperaré.

(Mientras el diablo habla en voz baja
con Katia, el pastor aparece en el umbral)

JÓVENES ALDEANOS
ˇMirad, Jirka está de regreso!

(El pastor entra, cabizbajo y sombrío.)

żQué te ha sucedido, Jirka?
żPor qué ese aire sombrío? żPor qué?

EL PASTOR
żQue qué me ha pasado?
El intendente me ha despedido.
Él estaba asomado a la ventana
cuando me habéis llevado con la música.
Ha bajado enfadado a mi casa
diciendo que me prohibía
hacerme acompañar
por músicos.

JÓVENES ALDEANOS
żPero a él qué le importa?
ˇÉl no ha pagado la música!

EL PASTOR
ˇEso es lo que yo le he dicho!
Se ha puesto hecho una furia
y ha querido darme un bastonazo.
Enfurecido, le he quitado su bastón,
lo he roto con mis manos
y se lo he tirado a los pies.
Claro, inmediatamente me ha despedido...
- ˇVete al diablo! - me ha gritado.
Pero es él quien debería irse.

EL DIABLO
(Que lo ha estado escuchado, ríe)
ˇJa, ja, ja!

EL PASTOR
(señalando al diablo)
żQuién es?

JÓVENES ALDEANOS, VECINOS
No lo sabemos. Ha llegado hace poco,
nos ha preguntado por el intendente
y ha sacado a bailar a Katia.

(El pastor vuelve a mirar al diablo, se
sienta en una mesa al fondo y bebe)

EL DIABLO
(A Katia)
żVendrá conmigo?

KATIA
(Con curiosidad y duda)
Pero żdónde vive?

EL DIABLO
(Misterioso pero amable)
Está un poco lejos, es verdad,
pero llegaremos pronto y estoy seguro
que mi castillo rojo le gustará.
Es bastante espacioso y luminoso,
en él hace un calor muy agradable.
Todos los que han llegado hasta allá,
no se han vuelto a marchar.
En nuestra casa,
estamos siempre alegres,
la música suena intensamente
y no echará de menos a su madre y a su hogar.

KATIA
Realmente, casi estoy decidida
a irme con usted.

EL DIABLO
Venga, bella Katia,
yo la llevaré con todos los honores.
Cuando vea el castillo
se alegrará.

KATIA
(Halagada por las palabras del diablo)
Ya que insiste...
ˇIré con usted!

EL DIABLO
ˇVamos!

(Toma a Katia y golpea el suelo con su pie. Se
produce un relámpago y el diablo y Katia son
engullidos por un agujero que se abre en el
suelo. Todos permanecen estupefactos.)


TODOS
(Después de un momento)
ˇDios nos guarde! Era un diablo
y se ha llevado a Katia al infierno.

LA MADRE
(Lamentándose)
ˇKatia, Katia, hija mía!...
żQué haré yo sin ti?

EL PASTOR
(Acercándose a ella)
Déjelo, comadre, no llore.
Yo iré en su busca.

LA MADRE
(Con alegría)
żTú, Jirka?

EL PASTOR
(Con amargura)
El intendente me ha despedido
y me ha dicho: ˇVete al diablo!...
Iré pues al infierno.
Usted sabe que tengo valor
y que ni siquiera el diablo me asusta.
Le traeré a Katia
o allí me quedaré también.

JÓVENES ALDEANOS, VECINOS
żEstás loco, Jirka?

EL PASTOR
żLoco, por qué?
No tengo nada que perder en este mundo.
ˇAdiós pues, amigos, adiós!
Es por aquí que el diablo se ha ido al infierno
y yo llegaré allí también.

(Salta al agujero.)

Acto II